Strata chute pri covid-19 je dôsledkom straty čuchu!

Corriere della sera : Řím - Koronavirus upoutal pozornost k čichu, často opomíjenému smyslu. Ztráta čichu či narušení jeho funkcí nejsou ničím vzácným. Před nástupem pandemie covidu-19, kdy je ztráta čichu a chuti jedním z prvních příznaků choroby, se odhadovalo, že jeden člověk z 20 zažije někdy v životě ztrátu čichu. Důvody? Chronická sinusitida (zánět vedlejších dutin nosních), virové onemocnění, poranění lebky, které může poškodit vlákna čichových nervů, polypy či nádory. Někdy je ztráta čichu prvním signálem chorob nervového systému, jako je Parkinsonova choroba nebo alzheimer. Čich je jedním z našich pěti smyslů, ale často je považován za podřadný, píše italský deník Corriere della Sera.

Máme brýle, které napraví špatný zrak, máme naslouchátka, abychom dobře slyšeli, ale nemáme nic, co by obnovilo čich a také výzkum je zde spíše omezený. Epidemie covidu zvýraznila význam našeho pátého smyslu, často tak opomíjeného. Mnozí lidé zažili, byť dočasně, pocit, že žijí, aniž cítí vůně a chutě. A tato zkušenost může přispět k tomu, že budeme více empatičtí vůči těm, kdo s tímto nedostatkem žijí celý život.

Anosmie znamená úplnou ztrátu čichu. Hyposmie je částečná ztráta čichu. Většina lidí s anosmií může cítit slanou, sladkou, kyselou a hořkou chuť, ale nedokáže rozlišit specifické chutě. Schopnost rozlišovat chutě závisí totiž na čichu, nikoli na chuťových pohárcích na jazyku. Proto si ten, který trpí anosmií, často stěžuje, že ztratil chuť a nemůže mít požitek z jídla. U starých lidí je sníženo množství čichových receptorů. Schopnost cítit chuť se začíná měnit kolem šedesátého roku života a zároveň s tím i čich. S postupem věku se také zvyšuje práh citlivosti na sladké a slané. Staří lidé proto používají více soli a cukru.

Neschopnost cítit vůně narušuje náš všední život. Pacienti nejsou schopni ucítit možný únik plynu nebo zjistit, že je nějaké jídlo zkažené. Čich nejen může zachránit život, ale také ho může zkvalitnit tím, že umožňuje zachovat si požitek z jídla, těšit se z okolí a zintenzivnit vzpomínku. Jestliže cítíme parfém, můžeme si vzpomenout na drahou osobu, ale to nedokáže ten, kdo nemá pátý smysl.

Některé studie realizované ve Spojených státech a ve Skandinávii ukazují, že nefunkčnost čichu zvyšuje riziko smrti, nezávisle na demenci. "Náš výzkum ukázal, že anosmie způsobovala fyzické problémy. Někteří účastníci studie vysvětlovali, že kvůli menší radosti z jídla mají menší apetit a v důsledku toho hubnou. Omezená schopnost cítit chuť vedla některé zase k tomu, že jedli pokrmy s nízkou výživovou hodnotou, zvláště ty, které byly bohaté na tuky, sůl a cukr," uvádí profesor rinologie a olfaktologie (nauky o nosních nemocech a čichu) na Východoanglické univerzitě Carl Phipott.

Negativní emotivní aspekty prožívané tím, kdo trpí anosmií, zahrnují rozpaky, smutek, deprese, znepokojení. Dobrovolníci účastnící se studie uváděli každodenní znepokojení pokud jde o osobní hygienu (nebyli schopni poznat, jestli nepáchnou), ztrátu intimity a narušení vztahů s okolím. Někteří účastníci se zmiňovali o tom, že nepociťují radost při příležitostech, které by měly být jejím zdrojem. Nemluvě již o neschopnosti spojovat vůně a šťastné vzpomínky, kterou pokusné osoby označily za velmi frustrující. Mnohé zážitky tak nemohou být plně prožity. Anosmie většinou nevzbuzuje empatii a ten, kdo jí netrpí, ji příliš nechápe. Epidemie covidu snad zaměřila pozornost na pátý smysl, ale bohužel ani dnes neexistuje specifická léčba, která by anosmii vyléčila.